Pár postřehů z řízení auta v USA a setkání se sheriffem
Po příletu jsme po malém rozkoukání našli námi zvolenou půjčovnu na letišti. Celá procedura půjčení auta proběhla v řádu minut a šli jsme si vybírat čtyřkolého kamaráda. Protože v půjčovně aktuálně neměli žádné auto v kategorii standard, mohli jsme si vybírat z autíček vyšších tříd. Zalíbil se nám sněhově bílý Chevrolet Impala a s tím jsme vyrazili do ulic San Franciska. GPS jsme si vzali svoji, i tak se nám ale podařilo najet trochu víc kilometrů, než jsme zamýšleli - bylo to však povětšinou dané ne zcela aktuální mapou USA, kterou jsem pro svůj TomTom těsně před odjezdem zakoupila. Asi mi poslali něco staršího ze skladu, nebo čert ví, v jakých vlnách tyhle aktualizace probíhají.
Čeho jsme si při našich cestách všimli poměrně brzy, bylo velmi umírněné chování řidičů, a to jak ve městech - žádné závody při startu na zelenou jsme nikde neviděli (povětšinou rozjíždíte dvoutunové vozidlo s automatickou převodovkou), na dálnicích na nás nikdo neblikal dálkovými světly, aby nás nepovolenou rychlostí předjel. Je pravdou, že obecně většina řidičů jela o trochů více než byl povolený limit, avšak rozdíl byl tak cca 5-10 mil maximálně.
Obecně bezpečnostní prvky byly velmi nápadné. Na silnicích mimo dálnice byla častá tzv. "turn out" místa, kde se auto mohlo bezpečně otočit, aniž by byť na chvíli blokovalo pruhy silnice. Dále krajnicové pruhy byly na většině komunikací velmi rušící, když se na ně zabrousilo, zazněl opravdu nepříjemný zvuk. Další prvky upozorňující na chybný směr vozidla - středové pruhy (a někdy i krajnicové) měly často vyražené drážky, takže případné "olíznutí" středové či krajní lajny taky nebylo nic moc. Je faktem, že povětšinu cest po dálnici byly cesty tak nějak velmi přímé a už na několik desítek kilometrů dopředu bylo vidět, kam se bude trasa ubírat. Na druhou stranu mnoho úseků (zejména zatáčky) bylo ošetřeno sníženou rychlostí.
I semafory jsou koncipovány jinak - stojan se semafory není hned u čáry, kde zastavujete na křižovatce, ale je posunut více dopředu, aby byla světla velmi dobře viditelná i tomu prvnímu v řadě. Napoprvé se mi chtělo ze zvyku dojet přes křižovatku až ke světlům :-). Při odbočování doprava řidiči jezdili i na červenou (za předpokladu, že dali přednost těm, kteří měli zelenou) - kdo nejel, byl bez milosti vytrouben.
Co nás překvapilo a mě dosti zaskočilo, byla absence mlhovek v autě jako jeho vybavení. Parádní mlhu jsme totiž chytli hned na začátku naší cesty, v Yosemite parku, kde byla i kombinace s deštěm a kroupami, takže jsem dokonce v jeden moment myslela, že nasněžilo :-). Mlhovky jsem v autě nenašla a ani jsem je neviděla na ostatních autech. Některá auta v mlze ani nesvítila běžnými světly. Faktem je, že v parcích je naprostá většina aut s turisty, a to různých národností, takže bylo znát, že každý se snažil si poradit se situací, jak umí. Když nebylo vidět cca ani na 3 metry před sebe, zapínalo se výstražné blikání (opět jen někdo). Na druhou stranu se v parcích jezdí o dost pomaleji (především kvůli tamním obyvatelům, třeba medvědům, jeden nám přešel přes silnici), takže stačí hodně snížit rychlost a prostě jet, jak to situace dovolí. Výhodou je, že se na Vás nikdo zezadu nelepí s cílem předjet a získat cenný náskok několika sekund :-). Tím jsem chtěla zmínít ještě jednu raritu, která by byla dost vhodná i zde a se kterou jsme se běžně setkávali při cestách po parcích i mimo ně - pomalejší auta dávala přednost rychlejším a využívala k tomu hlavně "turn out" místa.
Během našich cest jsme také neviděli žádnou nehodu osobního automobilu. Jen jeden kamion sjel do středového pásu dálnice a zaslechli jsme o nehodě motorky. Najeli jsme celkem asi 5000 km.
Také jsme při cestách viděli mnoho policejních hlídek (ve městech i na dálnicích), kteří buď číhali na řidiče, který by se nechoval v rámci pravidel nebo již někoho zrovna lapili - světla policejních aut přehlédnout nelze. Hlídky v USA staví nikoliv preventivně, jako v některých případech u nás, ale zpravidla jen tehdy, kdy k pochybení dojde a je důvod k zastavení.
Protože bylo naše auto vybaveno tempomatem, cestu jsme si docela užívali a vlastně jsme v první chvíli vůbec netušili, proč se za námi jedno takové auto se sheriffem rozblikalo...
Projížděli jsme zrovna klidným Utahem, z Monument Valley jsme přejížděli na sever do národního parku Arches, přes městečko Monticello. Žádný přestupek z cesty, kterou jsme ten den urazili, jsem si nevybavila, stáhla jsem okno. Ještě ve zpětném zrcátku bylo vidět, že si sheriff kontroluje zbraň u pasu, aby byl jaksepatří připraven. Po úvodním pozdravení jsem tak nějak přestala vnímat, pořád mi to připadalo jako ve snu, ze kterého se chci probudit. První reakci, kterou jsem ze sebe dostala, byla, jestli nás teda někde naměřil a proč nás staví. Sdělil nám, že se nejedná o akci policie, ale jeden účastník provozu si všiml, že asi cca 40 mil nazpět jsme při projíždění policejního auta, které jelo k jakési nehodě motorky, nesnížili dostatečně rychlost a asi nepřizastavili u krajnice, což je jakýsi předpis Utahu. Po těch všech ujetých mílích toho dne jsem si ani rychle nevybavila, kde to asi tak bylo - to jsem samozřejmě nahlas neřekla :-). Protože se jednalo o stížnost soukromé osoby, policie zde vystupuje pouze jako prostředník, v případě nesouhlasu s tvrzením jde celá věc k soudu. Jak jinak, jsme v Americe, že :-).
Vysvětlili jsme, že jsme cizinci na dovolené, auto je z půjčovny a bohužel toto pravidlo jsme neznali. Během rozhovoru jsme se dozvěděli, o kterého řidiče se jedná. Byla to řidička v červeném autě. Protože na dané cestě jsme potkali za posledních 40 mil jen několik aut, vzpomněla jsem si na jednu zapšklou pani, kterou jsem na trase předjela. Pak jsem si všimla, že se na nás trochu lepí - teď je to jasné, opisovala si značku našeho auta.
Sheriff nám řekl, že se jde dohodnout s protistranou a uvidí, co se dá dělat. Asi deset minut jsme seděli a říkali si, kolik tak po nás můžou chtít a na jakou kauci mě případně pustí z Alcatrazu. :-)
Sheriff pořád telefonoval, bylo to celkem napětí. Pak k nám přišel, odevzdaně jsem na něho koukla, holt co řekne, bude náš Ortel, o kterém sice můžeme diskutovat, ale až před soudem.
Uf, paní si podle naší poznávací značky myslela, že jsme frajírci z Kalifornie, kteří nedbají pravidla Utahu a to se musí nahlásit. Po zjištění, že nejsme kalifornští frajírci, nýbrž cestovatelé z nějaké divné republiky, své obvinění stáhla a sheriff se s námi s úsměvem rozloučil. :-)
Miluše Ondrejátová
Pašeráckou cestou kolem Horní Blatné (Krušné hory)
Krásné počasí lákalo ven, tak jsem se vypravila na kratší výlet kolem Horní Blatné, kde poslední dobou trávíme víkendy a poznáváme okolí. Výlet jsem si naplánovala Pašeráckou stezkou a přes Potůčky zpět kolem skal Na Strašidlech.
Miluše Ondrejátová
Detaily šumavských výletů
Toulání se po Šumavě a detaily z těchto výletů - to je tématem následujícího fotoblogu. Jedná se téměř výhradně o letní květenu, jejíž focení má samé výhody - ochotně Vám zapózují, jsou trpělivé - i zítra Vás budou vyhlížet...
Miluše Ondrejátová
Výlet v okolí Lichnice
Zřícenina hradu Lichnice se nachází nad městem Třemošnice v Železných horách. Právě toto místo bylo startem i cílem pro náš cca 12 km dlouhý (nebo spíše krátký) výlet.
Miluše Ondrejátová
Podzimní detaily
Čarovný podzim. Zastavit se a vnímat barvy prozářeného listí. Každý rok, znovu a znovu, nikdy to neskončí. V závěru je k poslechu dílo francouzského skladatele Erika Satieho pro svou originální souhru basových tónů a melodie.
Miluše Ondrejátová
Malá Fatra - Jánošíkove diery - Malý Rozsutec
Prodloužený víkend nás zlákal do oblasti Malé Fatry. Naplánovali jsme si trasu z obce Terchová, výchozím i cílovým místem byl Biely potok u Hotelu Diery. Cesta vede po modré přes Jánošíkove diery, dále na sedlo Medzirozsutce. Odtud je cesta zpět po zelené na kopec Malý Rozsutec (1343) a dále sestup do Terchové.
Miluše Ondrejátová
Děti Podzimní paní
Podzimní toulky za listím jsou jedny z nejhezčích. Listí poletuje, než si je bílá zima shrábne. Jsou to barevné děti Podzimní paní.
Miluše Ondrejátová
Helgoland - ostrov splněných snů
Stejně jako pár dalších nadšenců fotografování jsem se rozhodla letos v září navštívit malý ostrov zvaný Helgoland. Ostrov jsem neznala, avšak po přečtení informací o jeho obyvatelích z říše fauny jsem se rozhodla této možnosti využít a na několik málo dní odjet do této krásné přírody. Z německého města Cuxhaven jsme se na ostrov dostali katamaránem - cesta trvá asi 1 hodinu. Ostrov je "velký" pouze 1 km2, takže žádné dlouhé túry se nekonaly. Hlavně, aby vyšlo počasí...
Miluše Ondrejátová
Po stopách Járy Cimrmana
Tentokrát jsme se vydali okolím Zubří (u Nového Města na Moravě), a jak jsme později zjistili, po stopách Járy Cimrmana. Cesta vedla od Zuberského rybníku lesem po zelené, pak po žluté na obec Odranec a zpátky po modré do Zubří. Posledních několik kilometrů sice bylo v lijáku, ale i tak to stálo za to.
Miluše Ondrejátová
Hornosvrateckou vrchovinou
Počasí nám sice příliš nepřálo, ale i tak jsme prochodili asi 18 km po lesích poblíž městečka Svratka v horní části Hornosvratecké vrchoviny, která je součástí Českomoravské vrchoviny. Vyrazili jsme směrem na Milovské perníčky ke Čtyřem palicím, dále na Březiny a pak okruhem zpátky.
Miluše Ondrejátová
Lesní toulky po Vysočině
Po delší době jsme se vypravili na výlet. Vyrazili jsme z obce Cikháj na 15 km okruh lesem. Jako první nás v lese uvítaly houby. Díky čilým houbařům však pouze ty pestrobarevné a ne příliš jedlé. Jedna mi dokonce připomínala hudební nástroj. Vnitřní složitost a přitom přirozenou hravost má v sobě také Debussy, který je v závěru k poslechu. :-)
Miluše Ondrejátová
Práce, která nebaví...
Po čase jsem zavítala s mojí malou parádnicí do obchodního centra. Důvodem byla zastávka na občerstvení při cestě a trocha jiné zábavy pro malou v těchto deštivých dnech. Aktuálně cvičíme chůzi, takže jsme mimo jiné zavítaly do několika naleštěných obchodů, co je jako nového. Všude liduprázdno, takže asi nebude problém s obsluhou, která nám jistě vyjde ochotně vstříc. A na tomto místě zmíním i jméno daného OC, jednalo se o centrum Eden ve Vršovicích.
Miluše Ondrejátová
Život bez televize...
Umíte si něco takového představit? Jestli ne, tak je nejvyšší čas to vyzkoušet. Už mé první setkání s telkou v raném věku nebylo ideální. Tehdy to byly černobílé telky bez ovladačů. Zkuste uhodnout, kdo přepínal. Vzpomínám si, že dost často tam bylo takové nekoukatelné šumění, takže jen večerníček a pak přehlídka snů. Eštěže ty byly. Pak přišla barevná telka, ale bohužel pořád bez těch ovladačů. Jejich nástup znamenal konec této mé oblíbené činnosti a nástup jiné užitečné roboty.
Miluše Ondrejátová
Kolo a já
Původně jsem na toto téma chtěla napsat v rámci jiné sekce (Poezie a próza), aby se člověk tak nějak schoval, jakože píše vlastně úplně o někom jiném... Ale nakonec jsem od tohoto záměru upustila. Náhodou, chtěla jsem být kdysi spisovatelkou a něco dobrodružného jsem i napsala (tuším to byly historky odkudsi z plavby moře), ale pak jsem to celé vyhodila, no, trochu jsem se asi unáhlila; možná jsem mohla být dneska bohatá, škoda, co se dá dělat...
Miluše Ondrejátová
Jeden měsíc s Ubuntu
V poslední době se o linuxové distribuci Ubuntu hovoří hodně, mnoho komplikací je pořešeno na fórech, tak mě před časem napadlo, že by to mohl být už docela odladěný OS, kde pro případné řešení nějakého přízemního problému najdu odpověď prakticky hned. Ráda zkouším novinky, tak jsem si chtěla vyzkoušet i poslední verzi Ubuntu (tehdy nově vydanou 13.10). Jak to dopadlo? Přežily to moje kočky? Některé věci mě zaujaly, některé spíše zdržovaly. Takže konkrétně - s nadsázkami i bez nich...
Miluše Ondrejátová
Zimní večerní červánky
Po dnešním focení koní v Komořanech na nás čekala nádherná odměna - v podobě večerních červánků. Několik snímků je proto níže k nahlédnutí...
Miluše Ondrejátová
Lovecká sláva dob minulých - Veltrusy
V areálu Veltruského zámku proběhla v sobotu 12.10. akce s názvem Lovecká sláva dob minulých. V první části jsme mohli obdivovat lovecké psy, druhá část nám přiblížila dravce a koně, ve třetí části jsme pak mohli vidět souhru dvou koní (Pas-de-deux) v dámských sedlech.
Miluše Ondrejátová
Podzimní ...
Podzimní... to jsou pestré barvy malířské palety, jemné tóny Čajkovského písně a třeba i verše Paula Verlaina...
Miluše Ondrejátová
Jak jsem si vybírala nového kamaráda
Není to tak dávno, co jsem si vybírala malého a pohotového kamaráda na stažení a rychlé prohlížení fotek, něco jako malý notebook, který nebude dělat při zapínání žádné minutové scény a na lusknutí bude připraven.
Miluše Ondrejátová
Mistrovství ČR jízdy v dámských sedlech 2013
Letošní Mistrovství ČR jízdy v dámských sedlech se konalo 6. - 7. července v Zemském hřebčinci Písek.
Miluše Ondrejátová
Koně v akci - Něžná jízda (Pardubice 2012)
Ve dnech 7. - 9. září se v Pardubicích uskutečnil 14. ročník mezinárodní výstavy Koně v akci, který měl v názvu Něžná jízda. Akci jsem navštívila v sobotu na odpolední program. K vidění byla různá čísla, počasí přálo. Několik fotek z této krásné akce je níže.
předchozí | 1 2 3 | další |
Seznam rubrik
Co právě poslouchám
- J.S.Bach I
- F. Schubert
- Giacomo Facco, aria a duo: No sè què blando temor
- Mozart
- J.S.Bach II
- Beethoven