Život bez televize...
Když jsem se tak trochu osamostatnila ze spárů rodičů, telka mi v bytě nemohla chybět. Ihned po přestěhování jsem si pořídila tisíc a jeden program UPC, aby mi pomohly překlenout večery po práci. Prostě aby člověk nebyl jen u počítače, když se mu třeba v baru nebo v jakékoliv jiné společnosti nelíbí. Jenomže když jsem si k telce večer po práci sedla, zjistila jsem, že než projdu všechny programy, je hodina pryč a já jsem nic pořádně neviděla. Člověk přepíná jak k smrti odsouzený. A navíc po čase zjišťuje, že se tam ty pořady pořád nějak opakují a vůbec je to celé divné. Jediný koukatelný program pro mě byl mezzo, kde hrají hudbu za poslední stovky let (jen klasiku). Ale zase poslouchat klasiku v telce, to není ono. Tak jsem tu plejádu programů zase odhlásila a telku jsem měla občas jako kulisu - potichu, co kdyby tam náhodou něco dávali.
Postupem času se byt tak nějak zaplnil. Nejdříve se ke mně přidal můj muž (byla docela fuška si někoho kompatibilního najít, ale o tom třeba jindy, anebo radši vůbec), ten však po večerech pořád něco integruje a když přestane bádat v matice, sepisuje žaloby na nepřizpůsobivé občany a sleduje při tom jediný program - ISIR a trochu si to sledování po večerech vylepšuje v PHP.
Teď s námi obývá naše doupě i malá Erí. Ještě nevíme, co z ní vyroste, ale už teď má hodně síly, tak z ní budou nadšeni... třeba v armádě. :-)
Vlastně jediný světlý okamžik, kdy jsem se hojně pustila do sledování telky, bylo asi měsíc, než se narodila malá a zákony mi neumožňovaly v této době pracovat v zaměstnaneckém poměru. Taková velryba na gauči s brambůrkama v ruce. Naštěstí už do konce života bude pořád co dělat, takže nečinnost doma ani v práci nehrozí.
Abych byla spravedlivá, vina je na naší straně. Telku jsme začali trochu přehlížet. A ona to, věřte nebo ne, poznala. A začala nám to oplácet. Začalo to nenápadně, prostě se odmítala s námi začít bavit. Poslední stádium bylo, když se zapínala asi hodinu, takže jste si večer vzpomněli, že jste ji vůbec chtěli ten den zapnout. V reálu to znamenalo, že hodinu před detektivkou jsem začala zapínat. No a večer po detektivce jsem si vzpoměla, že nevím, koho zabili, tak mi došlo, že jsem nic vlastně neviděla. No a tím si telka vlastně sama pod sebou podřízla větev. Pokus o záchranu proběhl - za diagnostiku závady chtěli 500 Kč, minimální cena opravy prý bude 2 000 Kč. Nová by stála asi o něco málo víc. No nic, můj otec nedal, že zná nějakého opraváře na Vysočině a nic se vyhazovat nebude.
Znáte lidi na Vysočině? Do roku 1989 si všechno opravovali sami. Pak už to trochu polevilo, ale třeba skoro každý tam má v garáži díru, aby pod tu svou káru pohodlně vlezl a celý spodek auta si vyměnil. Pravdou je, že kdyby se rudoši znovu přiřítili k moci (jakože většinu lidí postihuje stařecká demence a zapomínají stále v nižším věku), bude se to hodit. Tímto vzpomínám na prof. Žáka a jeho politicko ekonomické cykly, s nimi opravdu na věky.
Tak jsme tu cennost převezli na Vysočinu, ale bohužel se opravila - za cenu 500 Kč. Holt ceny na Vysočině. Nakonec dožije svůj život už na chatě, protože už jsme si odvykli. Naše roční dítě se k tomuto bodu zatím nevyjádřilo, ale věřím, že jí líp bude venku, než před telkou, kde přes den stejně běží nesmysly. Ovladač si oblíbila, nestihla však poznat, k čemu ta hračka je. Z mé zkušenosti, někdy je lepší nevědět.
Ze všech stran slyším, že v té telce nic vlastně není. Ale všichni ji mají. Dobře, pár výjimek tu asi bude, ale o nich tedy nevím. Proč?
Bez telky máte fůru času. To je asi jasné. Místo zpráv, které Vás stojí nervy, co zase politici vyvedli a kolik Vás to bude stát na daních, si jdete zaběhat nebo jinak zasportovat. Filmy si můžete..... koupit. O víkendu jste stejně na výletě nebo se dohání něco z práce a večer se opékají buřty, takže na telku není ani pomyšlení. Víte vlastně, komu patří předzahrádky před vaším domem a jak by se daly využít?
Co dál... můžete se bavit spolu. Možná si myslíte, že jste si všechno už řekli. Ale třeba ne. Nebo ne to nejdůležitější. Nebo jít na večeři. Na internetu jsou oblíbené vtipy na bázi absence wifi (vzpomenťe si na ptáka bez drátu el. vedení, nápis "no wifi, talk to each other" lákající do restaurace či kavárny), ale ono to platí o všech těchto technologiích, nejen o mobilech, tabletech, i o telce, především o té "chytré", kde propojíte snad i vlastního dědečka.
Kromě času ale ušetříte i místo (set-top box, různé přehrávače DVD...). Já si třeba na místo telky pořídila klavír, ale Vy si tam můžete dát něco jiného anebo taky nic. :-)
Pokud máte opravdu něco, na čem Vám ze srdce záleží, tak si koupíte za 100 Kč TV kartu a můžete si nahrávat programy, jaké chcete a dívat se na ně, kdy se to hodí Vám a ne kdy je to na programu, třeba v 5 hodin ráno. A na většinu se nedívat vůbec.
A co Vy, vyhodíte telku z domu? Začnete hrát na cembalo? :-)
Miluše Ondrejátová
Pašeráckou cestou kolem Horní Blatné (Krušné hory)
Krásné počasí lákalo ven, tak jsem se vypravila na kratší výlet kolem Horní Blatné, kde poslední dobou trávíme víkendy a poznáváme okolí. Výlet jsem si naplánovala Pašeráckou stezkou a přes Potůčky zpět kolem skal Na Strašidlech.
Miluše Ondrejátová
Detaily šumavských výletů
Toulání se po Šumavě a detaily z těchto výletů - to je tématem následujícího fotoblogu. Jedná se téměř výhradně o letní květenu, jejíž focení má samé výhody - ochotně Vám zapózují, jsou trpělivé - i zítra Vás budou vyhlížet...
Miluše Ondrejátová
Výlet v okolí Lichnice
Zřícenina hradu Lichnice se nachází nad městem Třemošnice v Železných horách. Právě toto místo bylo startem i cílem pro náš cca 12 km dlouhý (nebo spíše krátký) výlet.
Miluše Ondrejátová
Podzimní detaily
Čarovný podzim. Zastavit se a vnímat barvy prozářeného listí. Každý rok, znovu a znovu, nikdy to neskončí. V závěru je k poslechu dílo francouzského skladatele Erika Satieho pro svou originální souhru basových tónů a melodie.
Miluše Ondrejátová
Malá Fatra - Jánošíkove diery - Malý Rozsutec
Prodloužený víkend nás zlákal do oblasti Malé Fatry. Naplánovali jsme si trasu z obce Terchová, výchozím i cílovým místem byl Biely potok u Hotelu Diery. Cesta vede po modré přes Jánošíkove diery, dále na sedlo Medzirozsutce. Odtud je cesta zpět po zelené na kopec Malý Rozsutec (1343) a dále sestup do Terchové.
Miluše Ondrejátová
Děti Podzimní paní
Podzimní toulky za listím jsou jedny z nejhezčích. Listí poletuje, než si je bílá zima shrábne. Jsou to barevné děti Podzimní paní.
Miluše Ondrejátová
Helgoland - ostrov splněných snů
Stejně jako pár dalších nadšenců fotografování jsem se rozhodla letos v září navštívit malý ostrov zvaný Helgoland. Ostrov jsem neznala, avšak po přečtení informací o jeho obyvatelích z říše fauny jsem se rozhodla této možnosti využít a na několik málo dní odjet do této krásné přírody. Z německého města Cuxhaven jsme se na ostrov dostali katamaránem - cesta trvá asi 1 hodinu. Ostrov je "velký" pouze 1 km2, takže žádné dlouhé túry se nekonaly. Hlavně, aby vyšlo počasí...
Miluše Ondrejátová
Po stopách Járy Cimrmana
Tentokrát jsme se vydali okolím Zubří (u Nového Města na Moravě), a jak jsme později zjistili, po stopách Járy Cimrmana. Cesta vedla od Zuberského rybníku lesem po zelené, pak po žluté na obec Odranec a zpátky po modré do Zubří. Posledních několik kilometrů sice bylo v lijáku, ale i tak to stálo za to.
Miluše Ondrejátová
Hornosvrateckou vrchovinou
Počasí nám sice příliš nepřálo, ale i tak jsme prochodili asi 18 km po lesích poblíž městečka Svratka v horní části Hornosvratecké vrchoviny, která je součástí Českomoravské vrchoviny. Vyrazili jsme směrem na Milovské perníčky ke Čtyřem palicím, dále na Březiny a pak okruhem zpátky.
Miluše Ondrejátová
Lesní toulky po Vysočině
Po delší době jsme se vypravili na výlet. Vyrazili jsme z obce Cikháj na 15 km okruh lesem. Jako první nás v lese uvítaly houby. Díky čilým houbařům však pouze ty pestrobarevné a ne příliš jedlé. Jedna mi dokonce připomínala hudební nástroj. Vnitřní složitost a přitom přirozenou hravost má v sobě také Debussy, který je v závěru k poslechu. :-)
Miluše Ondrejátová
Práce, která nebaví...
Po čase jsem zavítala s mojí malou parádnicí do obchodního centra. Důvodem byla zastávka na občerstvení při cestě a trocha jiné zábavy pro malou v těchto deštivých dnech. Aktuálně cvičíme chůzi, takže jsme mimo jiné zavítaly do několika naleštěných obchodů, co je jako nového. Všude liduprázdno, takže asi nebude problém s obsluhou, která nám jistě vyjde ochotně vstříc. A na tomto místě zmíním i jméno daného OC, jednalo se o centrum Eden ve Vršovicích.
Miluše Ondrejátová
Kolo a já
Původně jsem na toto téma chtěla napsat v rámci jiné sekce (Poezie a próza), aby se člověk tak nějak schoval, jakože píše vlastně úplně o někom jiném... Ale nakonec jsem od tohoto záměru upustila. Náhodou, chtěla jsem být kdysi spisovatelkou a něco dobrodružného jsem i napsala (tuším to byly historky odkudsi z plavby moře), ale pak jsem to celé vyhodila, no, trochu jsem se asi unáhlila; možná jsem mohla být dneska bohatá, škoda, co se dá dělat...
Miluše Ondrejátová
Jeden měsíc s Ubuntu
V poslední době se o linuxové distribuci Ubuntu hovoří hodně, mnoho komplikací je pořešeno na fórech, tak mě před časem napadlo, že by to mohl být už docela odladěný OS, kde pro případné řešení nějakého přízemního problému najdu odpověď prakticky hned. Ráda zkouším novinky, tak jsem si chtěla vyzkoušet i poslední verzi Ubuntu (tehdy nově vydanou 13.10). Jak to dopadlo? Přežily to moje kočky? Některé věci mě zaujaly, některé spíše zdržovaly. Takže konkrétně - s nadsázkami i bez nich...
Miluše Ondrejátová
Zimní večerní červánky
Po dnešním focení koní v Komořanech na nás čekala nádherná odměna - v podobě večerních červánků. Několik snímků je proto níže k nahlédnutí...
Miluše Ondrejátová
Lovecká sláva dob minulých - Veltrusy
V areálu Veltruského zámku proběhla v sobotu 12.10. akce s názvem Lovecká sláva dob minulých. V první části jsme mohli obdivovat lovecké psy, druhá část nám přiblížila dravce a koně, ve třetí části jsme pak mohli vidět souhru dvou koní (Pas-de-deux) v dámských sedlech.
Miluše Ondrejátová
Podzimní ...
Podzimní... to jsou pestré barvy malířské palety, jemné tóny Čajkovského písně a třeba i verše Paula Verlaina...
Miluše Ondrejátová
Jak jsem si vybírala nového kamaráda
Není to tak dávno, co jsem si vybírala malého a pohotového kamaráda na stažení a rychlé prohlížení fotek, něco jako malý notebook, který nebude dělat při zapínání žádné minutové scény a na lusknutí bude připraven.
Miluše Ondrejátová
Mistrovství ČR jízdy v dámských sedlech 2013
Letošní Mistrovství ČR jízdy v dámských sedlech se konalo 6. - 7. července v Zemském hřebčinci Písek.
Miluše Ondrejátová
Koně v akci - Něžná jízda (Pardubice 2012)
Ve dnech 7. - 9. září se v Pardubicích uskutečnil 14. ročník mezinárodní výstavy Koně v akci, který měl v názvu Něžná jízda. Akci jsem navštívila v sobotu na odpolední program. K vidění byla různá čísla, počasí přálo. Několik fotek z této krásné akce je níže.
Miluše Ondrejátová
Zlaté klasy
Tenhle výlet jsme naplánovali v okolí obce Cikháj, v kraji Vysočina. Už ani nevím, kolik km jsme měli v nohách, když jsem se zde zastavila a pozorovala slábnoucí záři slunce...
předchozí | 1 2 3 | další |
Seznam rubrik
Co právě poslouchám
- J.S.Bach I
- F. Schubert
- Giacomo Facco, aria a duo: No sè què blando temor
- Mozart
- J.S.Bach II
- Beethoven