Kolo a já
Ale k věci... Kolo jsem měla vždycky ráda. Už proto, že v dětství se bere zavděk jakoukoliv hračkou, včetně kola. Okolí říká, že jsem se naučila prý poměrně rychle - docela málo pádů a žádné šití hlavy (nezapomeňte, tehdy žádné helmy nebyly)...
Pamatuji si, jak jsme hned se sestrou a se sousedem vyrazili na závodiště motorek blízko mého tehdejšího bydliště (Ledeč nad Sázavou). Docela pěkné sjezdy, největšímu kopci se tuším říkalo Amerika, občas ho na té motorce někdo nevyjel. A tam jsme to pěkně rozjeli. Soused i sestra sjeli, tak jsem jela naposled. Jak to dopadlo? Tehdy žádné cyklo dresy nebyly, takže to odnesly šaty - utržená kapsa; prý to byl přemet ve vzduchu. Když si nic nepamatujete, musíte věřit. Druhý velký moment byl, když jsme se sestrou dostaly onehdá k Vánocům nová kola značky Liberta (samozřejmě dámská verze). To si pamatuju jen neuvěřitelnou dřinu, kolo se dostalo na okraj zájmu. Zlatá skládačka po dědovi.
Po létech jsem se ke kolu vrátila. Ne že bych se nějak iniciativně plahočila po kopcích, ale tak nějak se v mém okolí vždy někdo našel, kdo tomu propadl a já mám sport ráda. Nejdelší cestu, kterou jsem absolvovala, byla trasa Praha - Vídeň. Jedná se o poměrně známou a značenou cyklostezku. S tehdejším společníkem jsme naplánovali cestu, vzali vše potřebné na kola a vyrazili. Ještě jedna vychytávka. Společník měl "lehokolo" - to je takové zvláštní kolo. Ne že byste celou cestu prospali, prostě makáte v leže. A nutno přiznat, že není úplně rychlé. Což je výhoda, protože jsem všude byla první. Nejhorší kopce si pamatuji z Podyjí, na Moravě a v Rakousku to byla poměrně rovinka. Byla to sportovní dovolená, ale asi ne úplně ideální, protože je to dost dní, kdy je nutné sladit sportovní tempo a nehledět na malichernosti, jinak byste se často hádali (hm, asi jako my). Pátý den jsme dojeli na náměstí Stephansplatz ve Vídni a uzřeli krásnou katedrálu. Problém je, že po takové únavě ani nechcete moc z Vídně vidět. Co bylo ve Vídni nápadné - je zde množství cyklostezek i v centru města. Ve vyhrazených pruzích pro kola se hned cítíte bezpečněji. Zpátky jsme jeli nádhernou stezkou z Vídně do Bratislavy, z Bratislavy pak vlakem domů. Dojeli jsme dobře, ale příští cestu do Vídně jsme naplánovali už autem. Takto dlouhá cesta na kole - nevermore.
Po této cestě jsem si pořídila kolo na svou výšku (181 cm) a k tomu i nášlapy. Než jsem si na ně zvykla, bylo to docela dost pádů (a nadávek spolujezci, že ty nášlapy sakra utáhl a kde je klíč, ihned to povolit), ale vždycky jsem stihla kolo uchránit - ležela jsem pod ním, abych zabránila jakémukoliv škrábnutí.
Asi nejhezčí trasa, kterou znám v okolí Prahy, je cesta přes Voděradské bučiny. Je to nádherná cesta lesem. Naposledy jsem tuto cestu absolvovala s otcem a jeho kamarádem, který se postaral i o zábavu, když ukázal přemet na kole v lese. Pak mi tihle soutěživci chtěli ujet, jasně že jsem je nechala...
Kolo mám ráda, ale přece, jiné sporty mám radši. Třeba lezení. Tady jsou prý rozhodující první hodiny lezení. Kdo se v nich nezabije, tak už poleze. Na druhém lezení jsem se málem uškrtila. MÁLEM. Takže nyní už jen pohodové lezení. Snad to tak je, dost na to totiž spoléhám... A vůbec, doufám, že se brzy vypíše téma Lezení a já (mám v zásobě pár historek o pádech spolulezců), takže brzy nashle. :-)
Miluše Ondrejátová
Pašeráckou cestou kolem Horní Blatné (Krušné hory)
Krásné počasí lákalo ven, tak jsem se vypravila na kratší výlet kolem Horní Blatné, kde poslední dobou trávíme víkendy a poznáváme okolí. Výlet jsem si naplánovala Pašeráckou stezkou a přes Potůčky zpět kolem skal Na Strašidlech.
Miluše Ondrejátová
Detaily šumavských výletů
Toulání se po Šumavě a detaily z těchto výletů - to je tématem následujícího fotoblogu. Jedná se téměř výhradně o letní květenu, jejíž focení má samé výhody - ochotně Vám zapózují, jsou trpělivé - i zítra Vás budou vyhlížet...
Miluše Ondrejátová
Výlet v okolí Lichnice
Zřícenina hradu Lichnice se nachází nad městem Třemošnice v Železných horách. Právě toto místo bylo startem i cílem pro náš cca 12 km dlouhý (nebo spíše krátký) výlet.
Miluše Ondrejátová
Podzimní detaily
Čarovný podzim. Zastavit se a vnímat barvy prozářeného listí. Každý rok, znovu a znovu, nikdy to neskončí. V závěru je k poslechu dílo francouzského skladatele Erika Satieho pro svou originální souhru basových tónů a melodie.
Miluše Ondrejátová
Malá Fatra - Jánošíkove diery - Malý Rozsutec
Prodloužený víkend nás zlákal do oblasti Malé Fatry. Naplánovali jsme si trasu z obce Terchová, výchozím i cílovým místem byl Biely potok u Hotelu Diery. Cesta vede po modré přes Jánošíkove diery, dále na sedlo Medzirozsutce. Odtud je cesta zpět po zelené na kopec Malý Rozsutec (1343) a dále sestup do Terchové.
Miluše Ondrejátová
Děti Podzimní paní
Podzimní toulky za listím jsou jedny z nejhezčích. Listí poletuje, než si je bílá zima shrábne. Jsou to barevné děti Podzimní paní.
Miluše Ondrejátová
Helgoland - ostrov splněných snů
Stejně jako pár dalších nadšenců fotografování jsem se rozhodla letos v září navštívit malý ostrov zvaný Helgoland. Ostrov jsem neznala, avšak po přečtení informací o jeho obyvatelích z říše fauny jsem se rozhodla této možnosti využít a na několik málo dní odjet do této krásné přírody. Z německého města Cuxhaven jsme se na ostrov dostali katamaránem - cesta trvá asi 1 hodinu. Ostrov je "velký" pouze 1 km2, takže žádné dlouhé túry se nekonaly. Hlavně, aby vyšlo počasí...
Miluše Ondrejátová
Po stopách Járy Cimrmana
Tentokrát jsme se vydali okolím Zubří (u Nového Města na Moravě), a jak jsme později zjistili, po stopách Járy Cimrmana. Cesta vedla od Zuberského rybníku lesem po zelené, pak po žluté na obec Odranec a zpátky po modré do Zubří. Posledních několik kilometrů sice bylo v lijáku, ale i tak to stálo za to.
Miluše Ondrejátová
Hornosvrateckou vrchovinou
Počasí nám sice příliš nepřálo, ale i tak jsme prochodili asi 18 km po lesích poblíž městečka Svratka v horní části Hornosvratecké vrchoviny, která je součástí Českomoravské vrchoviny. Vyrazili jsme směrem na Milovské perníčky ke Čtyřem palicím, dále na Březiny a pak okruhem zpátky.
Miluše Ondrejátová
Lesní toulky po Vysočině
Po delší době jsme se vypravili na výlet. Vyrazili jsme z obce Cikháj na 15 km okruh lesem. Jako první nás v lese uvítaly houby. Díky čilým houbařům však pouze ty pestrobarevné a ne příliš jedlé. Jedna mi dokonce připomínala hudební nástroj. Vnitřní složitost a přitom přirozenou hravost má v sobě také Debussy, který je v závěru k poslechu. :-)
Miluše Ondrejátová
Práce, která nebaví...
Po čase jsem zavítala s mojí malou parádnicí do obchodního centra. Důvodem byla zastávka na občerstvení při cestě a trocha jiné zábavy pro malou v těchto deštivých dnech. Aktuálně cvičíme chůzi, takže jsme mimo jiné zavítaly do několika naleštěných obchodů, co je jako nového. Všude liduprázdno, takže asi nebude problém s obsluhou, která nám jistě vyjde ochotně vstříc. A na tomto místě zmíním i jméno daného OC, jednalo se o centrum Eden ve Vršovicích.
Miluše Ondrejátová
Život bez televize...
Umíte si něco takového představit? Jestli ne, tak je nejvyšší čas to vyzkoušet. Už mé první setkání s telkou v raném věku nebylo ideální. Tehdy to byly černobílé telky bez ovladačů. Zkuste uhodnout, kdo přepínal. Vzpomínám si, že dost často tam bylo takové nekoukatelné šumění, takže jen večerníček a pak přehlídka snů. Eštěže ty byly. Pak přišla barevná telka, ale bohužel pořád bez těch ovladačů. Jejich nástup znamenal konec této mé oblíbené činnosti a nástup jiné užitečné roboty.
Miluše Ondrejátová
Jeden měsíc s Ubuntu
V poslední době se o linuxové distribuci Ubuntu hovoří hodně, mnoho komplikací je pořešeno na fórech, tak mě před časem napadlo, že by to mohl být už docela odladěný OS, kde pro případné řešení nějakého přízemního problému najdu odpověď prakticky hned. Ráda zkouším novinky, tak jsem si chtěla vyzkoušet i poslední verzi Ubuntu (tehdy nově vydanou 13.10). Jak to dopadlo? Přežily to moje kočky? Některé věci mě zaujaly, některé spíše zdržovaly. Takže konkrétně - s nadsázkami i bez nich...
Miluše Ondrejátová
Zimní večerní červánky
Po dnešním focení koní v Komořanech na nás čekala nádherná odměna - v podobě večerních červánků. Několik snímků je proto níže k nahlédnutí...
Miluše Ondrejátová
Lovecká sláva dob minulých - Veltrusy
V areálu Veltruského zámku proběhla v sobotu 12.10. akce s názvem Lovecká sláva dob minulých. V první části jsme mohli obdivovat lovecké psy, druhá část nám přiblížila dravce a koně, ve třetí části jsme pak mohli vidět souhru dvou koní (Pas-de-deux) v dámských sedlech.
Miluše Ondrejátová
Podzimní ...
Podzimní... to jsou pestré barvy malířské palety, jemné tóny Čajkovského písně a třeba i verše Paula Verlaina...
Miluše Ondrejátová
Jak jsem si vybírala nového kamaráda
Není to tak dávno, co jsem si vybírala malého a pohotového kamaráda na stažení a rychlé prohlížení fotek, něco jako malý notebook, který nebude dělat při zapínání žádné minutové scény a na lusknutí bude připraven.
Miluše Ondrejátová
Mistrovství ČR jízdy v dámských sedlech 2013
Letošní Mistrovství ČR jízdy v dámských sedlech se konalo 6. - 7. července v Zemském hřebčinci Písek.
Miluše Ondrejátová
Koně v akci - Něžná jízda (Pardubice 2012)
Ve dnech 7. - 9. září se v Pardubicích uskutečnil 14. ročník mezinárodní výstavy Koně v akci, který měl v názvu Něžná jízda. Akci jsem navštívila v sobotu na odpolední program. K vidění byla různá čísla, počasí přálo. Několik fotek z této krásné akce je níže.
Miluše Ondrejátová
Zlaté klasy
Tenhle výlet jsme naplánovali v okolí obce Cikháj, v kraji Vysočina. Už ani nevím, kolik km jsme měli v nohách, když jsem se zde zastavila a pozorovala slábnoucí záři slunce...
předchozí | 1 2 3 | další |
Seznam rubrik
Co právě poslouchám
- J.S.Bach I
- F. Schubert
- Giacomo Facco, aria a duo: No sè què blando temor
- Mozart
- J.S.Bach II
- Beethoven